V asijské kuchyni se používá nespočet druhů hub, jidášovo ucho je jedno z nejběžnějších a nejčastěji používaných hub. Někdy se jí přezdívá černá houba nebo čínská houba, její čínský název je „mu-er“, což v doslovném překladu znamená „dřevnatá ouška“. Řadí se mezi dřevní houby a tvarem opravdu připomíná různě pokroucená ouška. Barvu má hnědou až černou, některé druhy mohou mít z jedné strany světlejší až béžovou barvu.
Jeden druh jidášova ucha roste i u nás, je jím boltcovitka bezová, která roste nejčastěji na starých nebo odumřelých kmenech černého bezu. Také ji můžete občas najít na některých listnáčích, jako například buk, vrba nebo javor. Když už ji najdete, tak máte postaráno, protože se obvykle vyskytují pohromadě ve velkém množství. A navíc rostou celoročně. Vhodné na sběr jsou jak čerstvé plodnice, tak ty uschlé, neměli byste však sbírat plodnice, které jsou pokryté řasy.
Jak využít jidášovo ucho v kuchyni
Pro asijskou kuchyni je jidášovo ucho nepostradatelnou ingrediencí. Sušená houba je hodně svraštělá a tvrdá, namáčením ve vodě zregeneruje a výrazně nabobtná, jsou gumovité až rosolovité. Chuťově ani vůní není výrazná za to ji mají lidé rádi díky její konzistenci, je chrupavčitá a křupavá.
Suché jidášovo ucho je již běžně dostupné i v obchodech, houby nejdříve namočíme na 15 – 20 minut, poté opláchneme, kde se soustředíme na tvrdší část u šťopky, kde často bývá písek. Část šťopky buď pořádně umyjeme nebo můžeme odkrojit. Houby nakrájíme dle potřeby a poté vaříme dle receptu.
Jidášovo ucho je surovinou v nespočet zejména čínských a japonských receptů, jako jsou různé zeleninové směsi, rizota, saláty a polévky. Můžete s ní experimentovat i v české kuchyni do českých receptů, výborná bude jak v houbové polévce nebo do bramboráčku.